PROJEKTY‎ > ‎

Comenius


Partnerské akce Gymnázia Stříbro a Realschule Vohenstrauß

přidáno: 7. 4. 2012 3:56, autor: Dimitrij Tjunikov   [ aktualizováno 16. 1. 2015 4:17 ]

Od března do května proběhly následující společné akce: Ve dnech 30. 3. – 1. 4. se devět stříbrských a devět vohenstraußkých žáků zúčastnilo třídenní akce „Klapka … a akce“ – „Klappe … & Action“v mládežnickém mediálním centru T1 v Tannenlohe. Zde děti ve smíšených týmech navrhly a natočily tři krátké filmy. Ty můžete vidět na našich webových stránkách nebo na t1-extern.kreis-tir.de

12. 4. třídy G2 a 6b navštívily plzeňskou Techmanii, kde se společně přesvědčily o platnosti některých fyzikálních zákonů.

Předposlední akcí byla návštěva speciálního představení opery Kouzelná flétna v divadle J. K. Tyla v Plzni, kterého se dne 6. 5. zúčastnilo 16 žáků Gymnázia Stříbro na pozvání své bavorské partnerské školy. Bylo totiž zorganizováno pro žáky reálných škol z Horního Falcka, kteří se učí česky. Přijelo celkem deset autobusů se žáky z Regensburgu, Obertraublingu, Regenstaufu, Rodingu, Chamu, Bad Kötztingu, Furthu im Wald, Nabburgu, Vohenstraußu, Neunburgu, Weidenu, Wunsiedelu, Neustadtu a Weiherhammeru. Celkem 470 účastníků této akce (mezi nimi i 40 žáků z českých partnerských škol a skupina bicích nástrojů Sambalila speciálního pedagogického centra Cham a praktické školy Domažlice) naplnilo Velké divadlo až do posledního místa. Opera Kouzelná flétna W. A. Mozarta byla po konzultaci se šéfem opery Jiřím Pánkem zvlášť pro toto školní představení nastudována ve zkrácené formě a dokonce dvojjazyčně. Po zahájení akce skupinou Sambalila (nositel Evropské ceny za příkladné partnerství škol) a přivítání 1. náměstkyní primátora pro kulturu a cestovní ruch, Evou Herinkovou, zažilo plzeňské divadlo novou premiéru: všichni přítomní žáci zazpívali česky písničku „Já jsem muzikant…“. Protože v těchto dnech probíhaly v Plzni Slavnosti osvobození, po představení si skupinka ze Stříbra a Vohenstraußu prohlédla v Proluce v Křižíkových sadech historický kemp s ukázkami vojenského života, autentickou výzbrojí a výstrojí, dobovou technikou a plot s dobovými plakáty, trafikou a obrazy z Plzně 1945.

16. května proběhl v Realschule Evropský projektový den, na který byli pozváni také ředitel Gymnázia Mgr. Milan Deredimos a školní koordinátorka projektu Comenius Mgr. Marie Mašková. Hlavní hvězdou projektového dne byla bavorská ministryně pro evropské záležitosti, paní Emilia Müller.

Zakončením projektových aktivit se stala 1. 7. 2011 návštěva pedagogického sboru ve Vohenstraußu a v Centru Bavaria Bohemia v Schönsee. Ředitel Realschule Markus Hartl provedl české hosty svojí školou a doprovodil je na radnici, kde byli přijati zástupcem starosty města. Při společném obědě jsme slavnostně uzavřeli naši dvouletou projektovou spolupráci. Spolupráce obou partnerských škol bude samozřejmě pokračovat dále, při setkání jsme naplánovali několik aktivit pro příští školní rok, jen tentokrát bez podpory programu Comenius.

Česko – německý filmový workshop Klapka … a akce

přidáno: 7. 4. 2012 3:54, autor: Dimitrij Tjunikov   [ aktualizováno 16. 1. 2015 4:20 ]

To, že film odjakživa spojuje lidi, si mohlo vyzkoušet 9 studentů a studentek z Gymnázia Stříbro na vlastní kůži v Mediálním centru pro mládež v německém Tannenlohe (okres Tirschenreuth). Tam se ve dnech 30. března až 1. dubna 2011 společně s devíti žáky z Realschule Vohenstrauß zúčastnili filmového workshopu ,,Klappe und Action – Klapka a akce‘‘. Náplní celého workshopu bylo v podstatě vzdělávání zábavnou formou, a to jak vzdělávání jazykové, tak filmové. Šlo také o to, při společné práci odbourat bariéry, a to nejen jazykové. 
,,V rámci workshopu naše skupina vytvářela hraný snímek. Jako žánr jsme si zvolili horor. Ostatní dvě skupiny se učily umění pixelace prostřednictvím fotoaparátu,‘‘ sdělil nám Christiaan, jeden z účastníků workshopu. „Film mě baví, a proto jsem se přihlásil na tento workshop. Myslím, že je to jedinečná šance, jak se poznat se zajímavými lidmi z jiných zahraničních škol a navázat tak přátelství a také si utužit znalosti cizího jazyka,‘‘ prozradil nám jeden z účastníků, který už má zkušenosti z jiných filmových workshopů. ,,Osobně jsem se zúčastnil několika podobných akcí, ale tahle byla zatím nejlepší a určitě je velmi přínosná,“ dodává s nesmělým úsměvem Honza. A jak takový workshop vypadá? Na začátku proběhla seznamovací hra a rozdělení do smíšených česko-německých skupin. Skupiny se poté celé odpoledne věnovaly vymýšlení námětů a vytváření storyboardů - nákresů jednotlivých záběrů - a večer začaly natáčet. Následující den jsme dokončovali svá díla a večer všechna videa digitalizovali a začali stříhat videomateriál. Poslední den následovala projekce vytvořených snímků. Účastníci si odnesli bohaté zkušenosti a nezapomenutelné zážitky, na které budou určitě vždy rádi s nostalgií vzpomínat.

Jan Adam Václav, student OA2

Česko – bavorské pohledy do budoucna

přidáno: 7. 4. 2012 3:53, autor: Dimitrij Tjunikov   [ aktualizováno 7. 5. 2012 6:59 ]

V prostorách naší školy byla od poloviny února do poloviny dubna umístěna výstava POHLED DO BUDOUCNA – BLICK IN DIE ZUKUNFT. Jednalo se o projekt Centra Bavaria Bohemia, bavorsko - českého kulturního střediska v Schönsee.

Na 54 plakátech vyjádřily české a bavorské osobnosti z oblasti politiky, umění, školství, hospodářství a dalších oborů své názory na vývoj česko – německých vztahů.


Projekt Comenius na Gymnáziu Stříbro …aneb utužení přátelských vztahů jedné německé a české školy

přidáno: 7. 4. 2012 3:51, autor: Dimitrij Tjunikov   [ aktualizováno 16. 1. 2015 4:21 ]

Jak to všechno začalo? Před dvěma lety jsme dostali nabídku z Realschule ve Vohenstraußu na pokračování úspěšné spolupráce mezi učiteli a žáky našich již dávno spřátelených škol, která by navázala na nedávno dokončený projekt Jakubova cesta. Nový projekt se měl jmenovat Zlatá cesta a měl přispět především k bližšímu seznámení se s lidmi na druhé straně společné hranice, s jejich každodenním životem, kulturou, zájmy, starostmi,…

Naše třída, letos již kvinta Gymnázia Stříbro, se od začátku začala aktivně zapojovat do projektových aktivit. Nejdříve jsme se museli seznámit s hlavním tématem projektu, Zlatou cestou. Naštěstí je pojem Zlatá cesta již poměrně známý a my jsme se mohli věnovat tomu, co tato cesta spojuje.

Abychom se připravili na navázání kontaktů s německými kolegy, vytvořili jsme si na podzim 2009 vizitky, které nám později pomohly lépe se seznámit. Náš první skutečný kontakt se uskutečnil 12. 11. 2009 v Realschule Vohenstrauß. Zde jsme společně prožili příjemné dopoledne, přičemž jsme vyzkoušeli komunikaci s německými žáky při společném vyplňování česko-německých dotazníků a při hře Memory a také zdejší cvičnou kuchyni při pečení vaflí. Krátce nato nás navštívili noví přátelé na naší tradiční Vánoční aule a my jsme jim hned druhý den návštěvu oplatili. Myslíte, že není možné jen tak si zazpívat písně v jiném než rodném jazyce? My jsme to dokázali.

Po Vánocích se vody trochu uklidnily a my měli čas se připravit na projektové setkání v ČR, kdy jsme po dobu jednoho týdne, a to přesněji od 7. do 16. 5. 2010, hostili naše kolegy z Vohenstraußu. Během setkání jsme navštívili například Techmanii a pivovar v Plzni, firmu EMZ v Černošíně, klášter Kladruby, Horšovský Týn, Domažlice, dokonce jsme shlédli i německou operu Salome v DJKT v Plzni, důkladně jsme naše hosty provedli naším městem, předvedli v praxi výuku ve škole,… Týden jsme úspěšně zvládli a přežili ve zdraví, navíc jsme měli možnost poznat hlouběji jak místa nám známá i neznámá, tak řeč našich nových přátel.

Ke konci školního roku jsme podnikli další společné poznávání českých památek díky výletu na hrady Točník a Žebrák. Tento krásný slunečný den jsme si i navzdory puchýřům a těžkému „výšlapu“ užili.

Ještě než jsme se stačili rozkoukat po prázdninách ve školních lavicích, začali jsme se chystat na projektové setkání v Německu (29. 9. - 8. 10. 2010). Poznali jsme mnoho nového a díky příjemnému přijetí našich německých přátel jsme se cítili jako doma. Navštívili jsme vskutku zajímavá místa, ze kterých se nám v paměti uchovalo například krásné město Norimberk, Centrum Bavaria Bohemia, zabývající se spoluprací a vztahy mezi Německem a Českem, nikdo z nás určitě nezapomene na horu Monte Kaolino, na které je postavena snad ta nejdrastičtější bobová dráha,... Na konci našeho pobytu se mnozí z nás neubránili slzám, jelikož nikdo netušil, za jak dlouhou dobu se opět setkáme. Naštěstí to netrvalo dlouho.

9. 12. 2010 se skupina „statečných“ vydala reprezentovat svou vlast a školu českou národní písní „Škoda lásky“ na závěrečný koncert Hudebních dní reálných škol v Horním Falci na zámku Alteglofsheim.

Všechny tyto společné akce jsme si v lednu připomněli výstavou Zlatá cesta v prostorách stříbrské radnice. Při slavnostním zahájení této prezentace spolupráce Gymnázia Stříbra a Realschule Vohenstrauß nám došlo, že jsme sice na konci projektu, ale určitě nekončí naše přátelství a nikdo nám již nevezme vzpomínky a poznatky, které jsme díky tomuto projektu získali.


Simona Křeválková a Anna Marková, kvinta Gymnázia Stříbro

Výstava ZLATÁ CESTA – VIA CAROLINA – DIE GOLDENE STRASSE

přidáno: 7. 4. 2012 3:45, autor: Dimitrij Tjunikov   [ aktualizováno 7. 5. 2012 7:01 ]

Putovní výstava, která na devíti panelech podává informace o Zlaté cestě, byla zapůjčena prostřednictvím partnerské školy a vystavena na podzim 2010 nejprve v prostorách Gymnázia Stříbro. Dne 14. 1. 2011 byly panely doplněny o prezentaci projektových aktivit žáků Gymnázia a partnerské Realschule Vohenstrauß a výstava byla slavnostní vernisáží otevřena na radnici ve Stříbře. Zde ji mohla veřejnost shlédnout do 26. 1. 2011.
Fotografie z vernisáže je možno vidět zde:

Projekt Comenius - vernisáž "Zlatá cesta" ‎(2011-01)‎


Z odkazu pod článkem je možno stáhnout pracovní listy s úkoly k výstavě

PROJEKTOVÝ POBYT V NĚMECKU

přidáno: 7. 4. 2012 2:59, autor: Dimitrij Tjunikov   [ aktualizováno 16. 1. 2015 4:22 ]

(texty byly vytvořeny účastníky setkání)
Středa 29. 9. 2010

Po společně stráveném květnovém týdnu, kdy němečtí korespondenti bydleli v našich domovech, se skupina šestnácti žáků kvinty vydala na oplátku do Německa. Výměnný pobyt začal v Norimberku, tedy na konci (nebo začátku?) Zlaté cesty. Česky mluvící průvodkyně nám ukázala Císařský hrad, dům Albrechta Dürera, kostel sv. Seebalda, ve kterém byl pokřtěn Václav IV., Hlavní náměstí s Krásnou kašnou a kostelem Panny Marie, Špitál sv. Ducha,…. Po obědě, kdy jsme si pochutnali na německých „bratwurstech“, jsme podnikli okružní jízdu městem a shlédli památky z nacistické doby – Justiční palác, kde probíhaly procesy s válečnými zločinci 2. sv. války, Kongresovou halu a Zeppelinovu tribunu. Zajímavá byla i exkurze v továrně na perníčky, odkud jsme si domů přivezli výborné místní suvenýry. Večer jsme strávili v hotelu společnými aktivitami.

Čtvrtek 30. 9. 2010

Ve čtvrtek jsme měli na plánu prohlídku norimberské ZOO, kam jsme cestovali kombinací zdejší hromadné dopravy – autobusem, metrem a tramvají. ZOO jsme si prohlédli ve skupinách, měli jsme na to přibližně dvě hodiny. Po zhlédnutí velice zajímavých zvířat (nejvíce úspěchů slavil kapustňák Herbert) jsme se sešli v restauraci na oběd. Po obědě jsme si vyškemrali ještě hodinku volna. Poté jsme se vydali zpět do centra na nákupy. Vydatné nákupy nás zmohly, a tak jsme se rozhodli posilnit večeří. Po výborné večeři (většina z nás si opět objednala výborné norimberské klobásky) jsme odjeli s menšími komplikacemi způsobenými stávkou dopravců zpět do ubytovny, kde jsme připravili překvapení pro paní Maškovou, která měla narozeniny. Po oslavách jsme byli přemluveni k spánku.

Pátek 1. 10. 2010

V pátek byl budíček v 7:45 a hned poté proběhlo balení věcí a odjezd do Vohenstraussu. Cestou jsme navštívili město Lauf a stejnojmenný hrad, který založil Karel IV. Nejzajímavější byl erbovní sál se 112 erby českých panství. Po prohlídce jsme dostali dotazníky a vydali se do středu města pronásledovat kolemjdoucí a ptát se jich na různé otázky týkající se našeho projektu. Po vyplnění dotazníků jsme se konečně vydali do Vohenstraussu. Po příjezdu jsme se seznámili s našimi novými „sourozenci“a společně jeli na oběd. Měli jsme každý velkou pizzu a málokdo ji snědl. Po vydatném obědě jsme si prohlédli výstavu „Byliny na Jakubově cestě“v zámku Friedrichsburg. Kolem čtvrté hodiny si nás vyzvedli rodiče a jeli jsme domů. Každý z nás si přivítání a večer strávený s rodinou určitě užil.

Sobota 2. 10. 2010

Vstávání v nových rodinách nám nedělalo problém, protože jsme se těšili na společné odpoledne. Čekal nás totiž program zahrnující jak práci (sledujeme přece trasu a zajímavá místa na Zlaté cestě), tak zábavu. Poté, co jsme doma naplnili své hladové krky, jsme vyrazili směrem do městečka jménem Schnaittenbach, kde jsme vyslechli velice zajímavé informace o historické křižovatce obchodních cest, které tudy kdysi dávno vedly. Dále nás čekala mnohem příjemnější cesta - na horu Monte Kaolino, kde jsme testovali maximální odolnost bobů vůči extrémnímu zatížení. Ale bohužel, i vítr nás předjel! Po adrenalinovém zážitku se celá naše hladová skupina vydala na vydatnou večeři v McDonald´s. Třešničkou na dortu byl jistojistě akvapark ve Weidenu, kde jsme se vydováděli na všemožných atrakcích a tobogánech.

Neděle 3. 10. 2010

Neděle byla slunečná a v plánu byl skvělý výlet na podzimní trh na zámku Guteneck, kde nás srdečně přivítal sám pan hrabě a pronesl několik slov na téma česko – bavorské přátelství. Poté jsme se rozprchli do všech koutů podzámčí a vrhli se s dobrou náladou ke stánkům, které se chlubily svými barevnými šálami a hedvábnými šátky, šperky, náušnicemi i třeba ručně vyráběnými luky a šípy.

Pondělí 4. 10. 2010

V pondělí ráno jsme se sešli ve škole. Jako první jsme měli hodinu ZSV. Bavili jsme se o německých moderních dějinách a o sjednocení Německa. Po první hodině jsme se přesunuli do dílen, kde jsme zkrášlovali dřevěné krabice měděnými plátky, na které jsme vyryli motivy dle předloh nebo vlastních návrhů. Námi vytvořené práce jsme si mohli vzít domů. V 11,30 pro nás bylo přichystáno přijetí na radnici ve Vohenstraßu. Pan starosta měl bohužel moc práce, a proto nás přivítal jeho zástupce. Další část programu byla hodina češtiny. Zde jsme vyráběli pexeso a domino, a poté jsme si zazpívali českou písničku. A na konec jsme společně vyrazili do místní cukrárny, kde mají výbornou zmrzlinu, a strávili zde zbytek odpoledne.

Úterý 5. 10. 2010

Návštěvou Centra Bavaria Bohemia v malém městečku Schönsee začal náš úterní program. Dozvěděli jsme se něco o jeho historii a úloze = činnost Centra Bavaria Bohemia (CeBB) byla zahájena na počátku roku 2006. Středisko působí jako kulturní točna, informační centrum a zprostředkovatel spolupráce mezi českými a bavorskými sousedními regiony. Největší zájem Centra Bavaria Bohemia spočívá v prohloubení česko-bavorské kulturní a partnerské spolupráce v českých a bavorských sousedních regionech. Znáte zaniklou hraniční vesničku Pleš? My již ano. Viděli jsme zdejší hřbitov a ochutnali jídlo ve zdejší restauraci. Posilnění nám přišlo vhod na večerní program, kterým byl taneční kurz ve Stříbře. Do našich německých domovů jsme se všichni vraceli až v noci unavení, ale spokojení se všemi prožitky z dnešního dne.

Středa 6. 10. 2010

Ve středu ráno jsme vyrazili do města Wernberg-Köblitz. Je to totiž další důležitý bod na mapě Zlaté cesty. Ve městě jsme si prohlédli náměstí, přes které dříve vedla dálnice. Uprostřed náměstí je nyní časová přímka spolu se třemi fontánkami, které popisují historii města. Po prohlídce náměstí jsme s panem starostou Georgem Butzem vyrazili do industriální zóny města. Pan starosta nám popisoval jednotlivé firmy. Přednáška byla pro všechny velmi zajímavá. S panem starostou jsme se rozloučili a vyrazili do zámeckého hotelu Wernberg. Na zámku se nás ujala průvodkyně, která nás provázela celým hotelem. Ukázala nám jednotlivé pokoje a jejich vybavení. Prohlídka se všem velmi líbila. Oběd byl pro nás přichystán v McDonaldu. Zde se všichni do sytosti najedli. Následovala prohlídka místního obchodu s elektronikou firmy Conrad. Poté jsme všichni vyrazili do města Weiden na bowling. Všichni si hru užili a tím náš společný den skončil.

Čtvrtek 7. 10. 2010

Ráno jsme dojeli s našimi německými korespondenty do školy, kde jsme celé dopoledne vyhodnocovali dotazníky z Weidenu a Vohenstraußu, psali články o pobytu v Německu a vyráběli kulisy na naše chystané divadelní vystoupení. Měli jsme zahrát pohádku O kohoutkovi a slepičce. Po obědě nás čekalo sportovní odpoledne ve školní tělocvičně. Soutěžili jsme proti Němcům v různých disciplínách a vyhráli jsme! :)

Pátek 8. 10. 2010

Po příjezdu do školy jsme se rozdělili a spolu s našimi „sourozenci“ se zapojili do výuky. Aleš a já jsme šli na hodinu fyziky do osmé třídy. Po ní jsme se přesunuli do cvičné kuchyňky, kde jsme si připravili svačinu – pizzabagety a tvarohový dezert. Po nasycení jsme se přesunuli na „jeviště“, kde jsme ještě chvíli nacvičovali a ladili naši pohádku. Na představení se přišli podívat skoro všichni žáci Realschule. Sklidili jsme opravdu velký úspěch. Potom následovalo vyprávění německé verze této pohádky. Vypravěčkou byla známá německá sběratelka pohádek. Tím náš pobyt v Německu skončil. Rozloučili jsme se s německými kamarády a pak následoval už jen velkolepý odjezd zpět do Čech.

Hurá na Točník!

přidáno: 7. 4. 2012 2:50, autor: Dimitrij Tjunikov   [ aktualizováno 7. 5. 2012 7:04 ]

Třída G4 stříbrského gymnázia podnikla 24. června poslední akci projektu Comenius v letošním školním roce. Společně se žáky dvou sedmých ročníků Realschule Vohenstrauß objevovala hrady a zámky podél Zlaté cesty. Nejprve teoreticky – po krátkém seznámení v aule gymnázia si žáci vzájemně pomohli pojmenovat v jazyce svých protějšků různé části středověkého hradu, královské symboly apod. Dalším úkolem bylo zařadit na mapu Zlaté cesty mezi Prahu a Norimberk jména čtrnácti hradů, zřícenin a zámků. Vybaveni informacemi se žáci vydali na prohlídku hradů Točník a Žebrák. Zde zjistili mimo jiné to, že i zdánlivě pustý hrad může mít své obyvatele – kromě medvěda a kohouta i kolem 600 netopýrů usídlených ve zbytcích točitého schodiště.

Několik fotografií naleznete zde:

Comenius ‎(Točník 2009)‎ G4


Projektové setkání – květen 2010

přidáno: 7. 4. 2012 2:44, autor: Dimitrij Tjunikov   [ aktualizováno 7. 5. 2012 7:05 ]

Jmenujeme se Linky, Simona a Tereza. Naše třída G4 ze stříbrského gymnázia spolupracuje v projektu Comenius se žáky Realschule Vohenstrauß. Jedná se o mezinárodní projekt finančně podporovaný EU, který pomáhá ke zlepšení vztahů mezi evropskými národy.

V našem případě se jedná o projekt zvaný „Zlatá cesta - Via Carolina“, což je již od dob Karla IV. hlavní obchodní i společenská tepna mezi Německem a Českem. S naší třídou jsme v tomto projektu podnikli již několik společných akcí. Měli jsme možnost poznat nové přátele a prostředí, ve kterém žijí, a navíc se zdokonalit v německém i anglickém jazyce.

Od 7. do 14. 5. se na projektu pracovalo na plné obrátky, jelikož jsme ve škole i doma hostili žáky z Německa. O průběhu projektového setkání se dozvíte z vyprávění našich spolužáků. Nawww.goas.rajce.net najdete spoustu fotek.

Závěrem chceme dodat, že není vhodnější cesta k odstranění bariér mezi jednotlivými národy, než poznávání kultury, jazyka a lidí prostřednictvím takových osobních setkání. My osobně jsme s tímto projektem spokojeni a domníváme se, že pro ostatní školy a jejich žáky by byl takový projekt velikým přínosem, stejně tak jako pro nás.

Pátek 7. 5. 2010 (Anička a Nikola)

V tento den začal výměnný pobyt žáků Realschule Vohenstrauß u nás ve Stříbře. S naprostým nadšením jsme se na týden s nimi těšili nejen proto, že jsme se nemuseli učit, ale také proto, že tento týden byl plný dobrodružství a milé spolupráce. Po deváté hodině ranní naši hosté konečně dorazili. Následovala prohlídka školy a vzájemné představení a přidělení jednotlivých německých studentů do péče studentů českých. Vypadalo to, že byl každý spokojen a seznamování proběhlo bez problémů. Po prohlídce školy a vydatném obědě ve školní jídelně jsme vyrazili do města a na radnici, kde nás slavnostně přivítal místostarosta Pavel Tóth. Dozvěděli jsme se mnoho věcí z historie města a informace o spolupráci Vohenstraussu a Stříbra. Také jsme měli možnost prohlédnout si pracovní zázemí starosty města. Poté následovalo rozdělení do dvou skupin. První skupina šla s paní Baxovou a Chvojkovou na prohlídku štoly, zatímco druhá skupina s paní Maškovou a Svobodovou vyplňovala za pomoci kolemjdoucích malý dotazník o znalosti Zlaté cesty. My jsme šli nejprve do štoly, ve které bylo pouhých sedm stupňů stálé teploty. Náš průvodce byl velice výřečný pán, který mnohé zažil a také toho hodně věděl. Po odchodu ze štoly jsme se vydali na náměstí, kde jsme zjistili naprosto otřesnou věc. Totiž, že naši stříbrští spoluobčané o Zlaté cestě nevědí absolutně nic. Na konci našeho zahajovacího dne se všichni rychle rozprchli do svých domovů a hurá „na kutě“.

Sobota 8. 5. 2010 (Šárka, Markéta, Linda)

Dopoledne jsme se svými německými kamarády měli volno. Někteří trávili volný čas dalším seznamováním, prohlížením rodinných fotek, hraním společenských her nebo spánkem. Dopoledne jsme završili společným obědem (např. halušky, řízek, knedlo-vepřo-zelo). Ve 12 hodin jsme se sešli s kamarády v Kladrubech u kláštera. Po krátkém čekání na několik opozdilců jsme se vydali na společnou prohlídku. Výklad naší průvodkyně byl dvojjazyčný. Po prohlídce jsme se pod vedením pana učitele Mužíka vydali na naučnou stezku, která vede okolo Kladrub. Během cesty jsme vyplňovali brožury s úkoly. Na domluveném místě jsme se sešli s panem Čechurou, který nás stezkou provázel. Vyprávěl o Zlaté cestě, kterou nám následně i ukázal. Naučná stezka nás dovedla na náměstí. Tam jsme čekali na příjezd autobusu, který nás odvezl do Stříbra. Ve Stříbře jsme se cestou do kulturního domu na diskotéku zastavili na zmrzlinu. Když jsme dorazili do kulturního domu, už hrála muzika a svítily barevné reflektory. Usadili jsme se ke stolům. Netrvalo dlouho a někteří odvážlivci už tančili. Místní si užívali disko už od začátku a po několika písních tančili úplně všichni. Sedět nezůstali ani učitelé. Po 20. hodině začala v KD oldies-party pro veřejnost. Někteří z nás byli velmi unaveni, proto se brzy uchýlili do svých domovů, kde se navečeřeli a šli spát.

Neděle 9. 5. 2010 (Monika, Dáša, Magda)

Po druhé společné noci jsme ráno vstávali okolo osmé, jelikož jsme měli zamluvený stolní tenis s ostatními stříbrskými kamarády. Celí zapálení do hry jsme dvě hodiny bojovali o titul „Č-N mistr v ping pongu“. Po obědě jsme vyrazili do Plzně. Na zdejším náměstí nám paní Burcsak řekla něco o založení města. Navštívili jsme Muzeum loutek, kde nás čekala velmi zajímavá prohlídka dřevěných, látkových a papírových loutek. Z muzea jsme odešli do Plazy, kde jsme měli asi dvě hodiny volno. Mohli jsme si projít obchody a koupit večeři. V sedm hodin jsme měli v plánu operu „Salomé“ v DJKT. Opera byla zajímavá, ale myslíme si, že je spíše pro dospělé. Po skončení opery na nás čekal autobus, který nás zavezl do Stříbra. Tento den byl velmi zajímavý a plný zážitků pro nás i naše německé kamarády.

Pondělí 10. 5. 2010 (Tomáš, Radim, Petr)

Naši němečtí přátelé jsou u nás již čtvrtý den. Celé dopoledne jsme se učili dle zvláštního rozvrhu, rozděleni na dvě smíšené skupiny . Během dopoledne se každá skupina vystřídala na hodinách českého jazyka, základů společenských věd, výpočetní techniky a podle zájmu jsme absolvovali dvě hodiny hudební nebo výtvarné výchovy. Během hodiny českého jazyka jsme německé žáky naučili pojmenovat části lidského těla a některé užitečné fráze. V ZSV jsme v interaktivní učebně odpovídali na otázky ohledně druhé světové války, jejíž konec jsme u nás v sobotu slavili. Při hodině IVT jsme předvedli námi vytvořené prezentace týkající se Zlaté cesty. Během HV jsme zpívali anglicko-německo-české písně. O VV se pracovalo s hlínou nebo jsme malovali obrázky na téma „Setkání dvou národů“. Po chutném obědě jsme se vydali do víceúčelové sportovní haly. Zde jsme společně hráli bowling a kuželky. Vydařené odpoledne uběhlo jako voda. Po skončení oficiálního programu šli někteří z nás do čajovny. Tam jsme si povídali a prohlubovali své již dobré vztahy.

Úterý 11. 5. 2010 (Chris, Aleš, Ríša)

Náš další den začínal opět v 8 hodin před školou, kde jsme se shromáždili k odjezdu na exkurzi ve firmě EMZ sídlící v Černošíně. Po dvouhodinové prohlídce jsme s radostí mohli pokračovat v cestě. Naší další zastávkou byl McDonalds v Plzni. Tam jsme si to všichni pořádně užili. Když jsme se dosyta najedli, jeli jsme do Plzeňského pivovaru. Tady jsme dostali pracovní listy s úkoly týkajícími se jeho historie. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavých věcí. Navštívili jsme pivovarskou vodárenskou věž, bednářskou dílnu a bývalou lednici ve sklepení. Když naše zajímavá prohlídka skončila, koupili jsme si suvenýry a pokračovali směrem do Techmanie. V Techmanii jsme si vyzkoušeli mnoho zajímavých věcí. Postavili jsme 2,20 m vysokou věž z kostek a nakonec jsme se podívali na show s tekutým dusíkem a Van de Graafovým generátorem.

Středa 12. 5. 2010 (Lucka, Diana, Standa)

Po dvou strastiplných hodinách učení jsme se vydali na poznávací výlet do kraje Chodů. První zastávka nás čekala v Horšovském Týně, kde jsme se dozvěděli několik zajímavých informací o tomto kraji, navštívili zámek, porozhlédli se po místních památkách a dostali rozchod. Zatímco česká skupina nakupovala tuny zmrzliny, naši němečtí přátelé už dávno procházeli zámkem a kochali se různými expozicemi. Čekalo tam na nás mnohé: od mohutného, složitě zdobeného nábytku, až po veliké jiskřící lustry ze štípaného skla, porcelánové zdobené talířky, mnoho obrazů – přičemž jeden z nich byl zajímavý tím, že zobrazené šlechtičně patřila pouze hlava a zbytek těla byl namalován podle sličnějšího modelu. Podruhé jsme se zastavili o něco dále, a to v Domažlicích, kde jsme dostali za úkol zeptat se kolemjdoucích na několik otázek ohledně Zlaté cesty a Domažlic. Výlet jsme si velice užili, navíc se také dozvěděli něco málo o chodské kultuře a vzájemně se více poznali.

Čtvrtek 13. 5. 2010 (Honza, Dan A., Dan K.)

Čtvrtek jsme začali tvorbou prezentací o našich společných akcích. Pracovali jsme opět ve smíšených skupinkách. Komunikace mezi námi byla někdy náročná. Nakonec jsme to však všichni zvládli a odprezentovali svá díla. Poté jsme se všichni vydali na oběd do školní jídelny. Následovalo sportovní odpoledne. Rozdělili jsme se do dvou skupin s neobvyklými názvy: jalbka a ananasy. Mezi naše disciplíny patřil například hod gumovkou, štafeta na chůdách, skok daleký s medicinbalem, avšak i tradiční sporty jako fotbal, přehazovaná, atd. Jablka ananasy sice rozdrtila, ale sladkou odměnu dostali nakonec všichni. Není přece důležité vyhrát, ale zúčastnit se!!!

Pátek, 14. 5. 2010 (Martin, Fanda, Eliška)

První dvě vyučovací hodiny se soustředíme na tvorbu novinových článků o dnech strávených s německými kolegy. Jsme rozděleni na skupinky podle jednotlivých dnů projektového setkání. Naše skupinka dostává za úkol napsat článek o dnešním dni, jenž je zároveň posledním dnem s německými kamarády. Je to pro nás trochu obtížné, protože si teprve představujeme, jak tento den bude pokračovat. Třetí vyučovací hodinu strávíme přípravou miniproslovů o společném týdnu a shrneme si všechno, co jsme se o sobě dozvěděli, abychom se mohli při závěrečném ceremoniálu navzájem představit. Slavnostní zakončení projektového setkání se koná čtvrtou vyučovací hodinu. Po výstupech nás, žáků, si vyslechneme závěrečný proslov ředitele naší školy, Mgr. Milana Deredimose, a zástupce ředitele Realschule, pana Johanna Fischera. Následuje oběd a srdceryvné loučení s německými kolegy, kteří odjíždějí už bohužel bez nás do Prahy.

První projektové setkání učitelů Gymnázia a Realschule

přidáno: 7. 4. 2012 2:43, autor: Dimitrij Tjunikov   [ aktualizováno 7. 5. 2012 7:05 ]

spolupracujících na projektu Comenius – Zlatá cesta proběhlo v pátek 23. 10. 09 ve Stříbře.

Po krátkém přijetí na radnici a prohlídce města (největší nadšení vzbudila již zmíněná radnice a kostel Všech svatých) se skupinka přesunula k budově Gymnázia. Tady je přivítal ředitel školy, Mgr. Milan Deredimos, a spolu s kolegyněmi Petrou Baxovou, Janou Kutnou a Marií Maškovou předvedl německým kolegům to nejzajímavější, co školní budova nabízí – multimediální učebnu s interaktivní tabulí, posilovnu, tělocvičnu, knihovnu se studovnou, aulu, učebny výpočetní techniky, výtvarné výchovy, chemie, biologie,…

Nad společnou večeří jsme naplánovali další akce projektu Comenius, a to listopadovou návštěvu našich žáků a prosincové pracovní setkání pedagogů ve Vohenstraußu, Vánoční koncerty ve Stříbře a Vohenstraußu a výměnné pobyty studentů v květnu a říjnu 2010. V rámci přípravy listopadové exkurze byly předány do rukou zástupce ředitele RS, pana Johanna Fischera, seznamovací dopisy od žáků kvarty pro jejich budoucí německé kamarády.

Skupina německých pedagogů pokračovala druhý den v poznávání našeho regionu a navštívila mimo jiné město Plzeň, zámek Kozel a klášter v Kladrubech.

Co je zlatá cesta?

přidáno: 7. 4. 2012 2:41, autor: Dimitrij Tjunikov   [ aktualizováno 7. 4. 2012 5:44 ]

Název projektu Comenius „Zlatá cesta“ nebo také „Via Carolina“ zní poměrně povědomě, téměř každý ho již někdy slyšel, případně viděl v novinách či na internetu, ale co to vlastně znamená? Vydali jsme se to zjistit na internet. Nebylo těžké odkaz na Zlatou cestu (pozor, neplést si se Zlatou stezkou vedoucí do Rakouska) najít. Na několika webových stránkách jsme našli následující informace:

Historická trasa Zlatá cesta (poprvé)

Jednou ze základních snah českého krále a císaře Říše římské Karla IV. bylo posílení ekonomiky českých zemí. Do geograficky uzavřených Čech, kterým se dálkové obchodní cesty vyhýbaly, chtěl přivést mezinárodní obchod, a tím změnit celou ekonomiku českých zemí. Jako jeden z prvních projektů vypracoval koncepci obchodního propojení českých zemí se západní Evropou v hlavní horizontální ose západ - východ. Stará obchodní cesta vedoucí z Kolína nad Rýnem přes Drážďany na Krakov a Kyjev měla být oslabena novou hlavní obchodní tepnou z bohatého Porýní, kam se soustřeďoval západoevropský obchod, na Norimberk a odtud do Prahy a dále na Brno. Zde se měla trasa štěpit jednak na sever do Vratislavi a dále na Krakov a Kyjev, jednak na jih přes Bratislavu do Uher.

Oživení Norimberské cesty vedlo ještě za Jana Lucemburského k vytvoření tzv. Říšské silnice. Tato „silná cesta" postupně překonala významem doposud nejfrekventovanější přístupovou cestu do Čech - tzv. Řezenskou cestu. Z Norimberku se Říšská silnice vydala přes Lauf a Sulzbach do Bärnau. Překonáním hraničního hvozdu mezi Bärnau a Tachovem vstoupila tato dálnice středověku do českých zemí.

Tachov byl prvním českým městem na její trase. Tachovský hrad strážil bezpečnost Českého království i bezpečnost samotných pocestných již od první poloviny 12. století, kdy ho nechal zbudovat kníže Soběslav.

Za Tachovem cesta pokračovala na Kladruby, kde se spojila s cestou vedoucí od Norimberku přes Přimdu. Z Kladrub vedla na Stříbro, Plzeň, Rokycany, Beroun a Prahu.

V pozdním středověku popisovaná cesta přinesla oblastem, jimiž procházela, nebývalý ekonomický rozkvět. Císař Karel IV. vydal navíc nařízení, aby k „volbě a korunovaci císařů byli čeští králové povinni jezdit výhradně po této cestě". Údajně sám Karel IV. po ní jel dvaapadesátkrát.

Počátkem 16. století byla silnice prvně i písemně pojmenována „Gűlden Strasse".

Via Carolina (podruhé)

Dne 10. září 2008 byl slavnostně otevřen spolkovou kancléřkou Dr. Angelou Merkelovou poslední chybějící úsek dálnice A6 mezi Norimberkem a hranicí. Dále pak pokračuje na českém území až do Prahy jako dálnice D5. Tato silniční magistrála nespojuje pouze téměř 300 km od sebe ležící města Norimberk a Prahu, nýbrž v obou směrech je zdaleka přesahuje a vede jako Evropská silnice E 50 přes náš kontinent od Atlantiku až ke Kaspickému moři v délce přibližně 4000 km. Od svého západního okraje až k jejímu nejvýchodnějšímu cípu prochází Evropou od Brestu, přes Paříž, Remeš, Verdun, Saarbrücken, Norimberk, Amberk, Rozvadov, Plzeň, Prahu, Užhorod, Doněck, Rostov na Donu až k Machačkale v ruském Dagestánu, vine se napříč bohatou škálou evropských kultur, evropského života, žene se z evropských dějin přátelství, neporozumění, svárů a nezměrných krutostí, ze společných radostí a štěstí skrz současné hledání míru a pokoje k vytoužené harmonii bohaté různorodosti.


Mezi Norimberkem a Prahou byla tato cesta, jejíž nová trasa na úseku mezi Amberkem a Vernberkem byla právě dokončena, opětovně nazvána »Via Carolina« v upomínku na císaře Karla IV. (1316 až 1378), který od Prahy až po Norimberk napříč Horní Falcí, kde získal mnohé panství do vlastnictví a pojmenoval je »Novými Čechami«, nechal zbudovat komunikační osu, která se stala důležitou obchodní stezkou.

Karel IV. byl císařem Svaté říše římské a českým králem. Narodil se 14.května 1316 v Praze jako čtvrté dítě českého krále Jana Lucemburského a jeho manželky Elišky Přemyslovny. 1346 byl zvolen římským králem a 1347 se stal českým králem. 1355 byl korunován na císaře Svaté říše římské. Karel byl velice vzdělaný a inteligentní, hovořil mnoho jazyky a byl obratným panovníkem, který politicky i diplomaticky jednal rozumně a šikovně. Kromě toho podporoval vědu a umění. Pod jeho vládou se rozvinula Praha v »caput regni«, která musela být úzce spojena s ostatními významnými evropskými městy. Karel IV. vybudoval především trasu na západ, do slavného kvetoucího obchodního centra a říšského města Norimberk, které bylo jmenováno »quasi centrum Europae«, aby se zvýhodnil a zjednodušil obchod i veškerá výměna ve smyslu materiálním, kulturním, náboženském, vědeckém a obchodním, což je moderním požadavkem stejně jak jeho, tak i naší doby. Mimo to chtěl Karel IV. území, které získal v Horní Falci, »Nové Čechy«, lépe zpřístupnit a pevněji spojit se »starými« Čechami. Proto nechal budovat cestu mezi Prahou a Norimberkem. Tím si nesmíme představit stavbu silnic ( která neexistovala od doby římské až do 18. století) v dnešním smyslu, spíše zpevnění již existujících cest, hlavně ale výstavbu hradů, rychtářství, založení a opevnění měst a obcí (kde mohly být uspokojovány potřeby cestujících), mezi kterými existovaly stávající cesty a úvozy. Trasa původní Zlaté cesty (Via Carolina) probíhala – hlavně z politických důvodů – jiným směrem, totiž přes Stříbro, Tachov, Bärnau / Bernov, Neustadt an der Waldnaab / Nové Městečko, Hirschau / Hyršov, Sulzbach / Sulcbach, než nová Via Carolina. Tato sleduje v podstatě za císaře Karla IV. »zakázanou« ale pohodlnější a kratší cestu, která ve Stříbře »odbočovala« do Přimdy a vedla přes Waidhaus a Wernberg / Vernberk daleko přes leuchtenberské teritorium, kdežto Via Carolina se (téměř celkově) držela na novočeském území. Císař Karel IV. sám cestoval mezi Prahou a Norimberkem víc než padesátkrát. Už v jeho době se trasa nazývala »Zlatou cestou«.Po smrti Karla IV. ztratil jeho syn Václav, který ho jako český král Václav IV. (zvaný líný) následoval na trůnu, oblast »Nové Čechy«, a tím se zmenšil význam cesty Via Carolina. V 19. století rodící se nacionalismus, později i ideologie fašismu a socialismu(20. století) odcizily, odloučily a izolovaly lidi od sebe, byli od sebe odtrženi, ačkoliv žili spolu ve středu Evropy, v Čechách, v Bavorsku. Takto byly hospodářské a kulturní vzájemnosti rozvázány a společný život upadal – následovalo odcizení, sousedské nepřátelství a vzájemné předsudky. Teprve, když 1989/90 padla železná opona, začal nový akt překračování hranic. Nová Via Carolina chce opět dovést lidi k sobě navzájem, podporovat pokojný obchod, přenášet myšlenky, takže hranice, které jsou ještě v myšlení zakotveny, se rozpustí.

Zlatá cesta (potřetí)

Při přečtení titulku některé z nás napadnou jména panovníků Jan Lucemburský, Karel IV. a jeho synové. Karel IV. je panovník, který podporoval mírové soužití lidí různých národností s přihlédnutím na jejich mentalitu a jazyk, vybudoval před více než 650 lety Zlatou stezku. Vycházela z Lucemburska a pokračovala přes Frankfurt nad Mohanem, Hanau, Würzburg, Norimberk, Plzeň do Prahy, Poděbrad, Hradce Králové, Náchoda a do polské Wroclavi. Přístup císaře a krále Karla IV. je základní ideou spolupráce škol Lucemburska, Německa, Česka a Polska, které leží ve městech na „Zlaté cestě“. Vzájemná spolupráce, různá setkání a společné projekty probíhají již 15 let. Výsledkem společných počinů jsou kalendáře s výkresy žáků, různé publikace, např. kniha pověstí z míst, kudy Zlatá cesta procházela a kniha Jednou česky – jednou bavorsky. Je to publikace, která mapuje česko-německé vztahy, „mosty“ které nás spojovaly a pojí i nadále. Uskutečnilo se již několik setkání, která mají charakter vzdělávacích seminářů pro učitele.

Zlatá cesta (počtvrté)

Turisté mohou vyrazit po nové dvacetikilometrové stezce, kterou jezdil i Karel IV. Stezka vede z vesničky Trnová u Tachova do bavorského Bärnau. Stezka sloužila již v 11.století soumarům, neboť byla spojnicí Západu s Východem, kterou povýšil otec vlasti, když v rámci projektu “Nové Čechy“ připojil k území Horní Falce část českého území.

Partu nadšenců napadlo najít původní trasu takzvané Zlaté cesty. Záměr nebyl vůbec snadný, ale po usilovné práci přišla odměna – trasa byla zmapována. Dvacetikilometrová stezka už je osazena pamětními milníky historických jmen, jako například svatého Vojtěcha, Jana Lucemburského, Karla IV. a Jana Husa. Tak se našim předkům dostalo zasloužené úcty.

Via Carolina (popáté) - historie D5

Rozhodnutí o stavbě padlo už v roce 1963, usnesení vlády bylo několikrát aktualizováno. Byla zahájena stavbou mostu v Berouně v roce 1976. Dokončení bylo plánováno v roce 2000. Ze začátku probíhala stavba velice pomalu, první otevřený úsek bylo 9 km dálnice z Prahy-Zličína do Loděnice v roce 1982, poté stavba postupovala tempem cca 2-3 km ročně. V roce 1989 byl zprovozněn úsek do Bavoryně (vesnice

cca 1 km západně od Zdic) a délka zprovozněného úseku dálnice tak dosáhla 29 km. Termín dokončení celé dálnice byl posunut na rok 2010. Po roce 1989 se stala dálnice D5 prioritní stavbou, která měla zajistit zlepšení dopravního spojení se západní Evropou. Rychlost stavby se zněkolikanásobila. Již v roce 1995 byl otevřen celý úsek až k Ejpovicím, odkud vedla čtyřproudá komunikace na východní okraj Plzně. Usnesením vlády ze dne 24. května 1995 č. 304 bylo schváleno propojení české dálnice D5 a německé dálnice A6 na společných státních hranicích výstavbou hraničního mostu. Toto propojení se stalo realitou v roce 1997, kdy byl dokončen celý úsek z Plzně až do pohraničního městečka Waidhaus v Německu. Dálnice z Prahy směrem na Norimberk je také nazývána jako královská cesta Via Carolina.

Zlatá cesta (pošesté)

Staré cesty vedly českou krajinou 8, možná 10 tisíc let, možná, že vůbec ty nejstarší staré cesty jsou staré 25 tisíc let. Kudy ty cesty vedly? Nevedly údolími, protože ta byla vždy zamokřená, ale lesem, který byl na planinách. O pravěkých cestách toho na Tachovsku mnoho nevíme, ale o středověkých existují písemné záznamy. Přes území Tachovska vedlo několik větví staré zemské cesty z Prahy do západní Evropy. Jedna z těchto větví, které se rozdělovaly u Kladrub, vedla přes Tachov a dále do pomezního hvozdu, který byl vždy považován za nezanedbatelnou překážku v cestě.

Když Karel IV. vytvořil svůj ekonomický projekt „Nové Čechy – Neuböhmen“, kdy k území Horní Falce připojil část českého území, kam patřil i Tachov, povýšil v rámci cesty Praha - Norimberk Tachovskou větev na hlavní. Tím tato zemská cesta nabyla evropského významu. Vycházela z Prahy přes Beroun, Plzeň, Kladruby (později Stříbro) a Tachov do bavorského Bärnau. Dále pak vedla přes Weiden, Sulzbach, Hersbruck do Norimberku. Dobu největšího rozkvětu zažila „Zlatá cesta“ díky královským výsadám ve 14.až 16. století. Německý autor Rainer Christoph,

který se zabývá obdobím největší slávy této cesty zdůrazňuje, že císař Karel vydal nařízení, aby k „volbě a korunovaci císařů byli čeští králové povinni jezdit výhradně po této cestě“. Údajně sám Karel IV. po ní jel 52 krát. Jméno „Zlatá cesta“ dostala podle ekonomické prosperity, kterou nastartovala v regionu, jímž procházela. Karel IV. dával městům při této cestě význačná privilegia a posiloval jejich obranyschopnost. Cestování po této cestě bylo bezpečnější, ale muselo se za to platit.

Staré cesty, ty nejstarší, vznikly tak, že lidé prostě někudy chodili. Když tudy lidé přestali chodit, cesta zanikla a příroda si ji vzala nazpátek. Kudy vedla nejstarší „Zlatá cesta“ z Tachova do Bärnau a co po ní zbylo, to si vzal v roce 2006 za cíl najít Roman Soukup z Tachova.

Ze „Zlaté cesty“ nám na mnoha místech zůstaly úvozy, které se ještě nestačily zavést a srovnat s okolním terénem. Jsou to rokle a rýhy v terénu, které po dobu několika staletí vyšlapali pocestní pěšky, vyjezdili rytíři na koních, vyšlapali soumaři, vyryly povozy a vymlela voda.

Putování po Zlaté cestě z Tachova do Bärnau.

V Tachově nám zůstal nejhlubší a nejširší úvoz, který směřoval od dolní Říšské brány k jihozápadu. Nachází se na okraji města vlevo, asi 150 metrů od silnice na Studánku. Nyní jsou na jejím místě zahrádky a obora pro jeleny. Stávala zde stará kaplička, která je zakreslena na staré mapě z I. Josefovského vojenského mapování z roku 1760. Po předběžném archeologickém průzkumu bylo zjištěno, že zde opravdu ve středověku mohla stávat kaplička a protože se v tomto místě vyskytuje vodní pramen, takže se mohlo jednat i o „zázračnou studánku“.

Cesta dále pokračuje směrem na západ. Přechází silnici na Studánku. Brodí se potokem v zahrádkářské kolonii, prochází přímo mezi loukami, brodí se potokem pod Studánkou, pokračuje úvozem zarostlým stromy, ztrácí se v poli, aby přešla po hrázi Stříbrného rybníka, ztratila se v pastvinách, aby vyústila na silnici z Mýta na Písařovu Ves. Pod silnicí je v lese v některých místech až 15 úvozů vedle sebe. Pod lesem je ještě patrné místo, kde stával starý hostinec. Cesta pak přechází přes hráz bývalého Písařovského rybníka a stoupajíc k vrcholu kopce u hájovny „Hruškovna“ přetíná silnici na Zadních Milířích. V lese za Hruškovnou klesá hlubokými úvozy k další hájovně „Obora“. Za hájovnou cesta přechází brodem přes Sklářský a Studenetský potok a dále stoupá po úbočí Uhlířského vršku až k bývalé celnici. Odtud sleduje silnici přes Pavlův Studenec až do Bärnau.

Jak je vidět z mapy Josefského mapování, tato cesta byla již v 18 století dávno opuštěna. Jednalo se o nejstarší a také nejpřímější trasu z Tachova – Bärnau. Tu mohli využívat převážně pěší, jezdci na koních a dřívější povozy. V dobách následných, pravděpodobně od 17. století se začaly využívat jiné trasy, vyhovujíce více těžším povozům. Vedly přes Lučinu, oborskou hájovnu, údolím Sklářského potoka přes Pavlovu Huť do Bärnau. Jiné zase přes Svobodku na Oboru a Pavlův Studenec.Mimo císaře Karla IV. a jiných králů, jel po Zlaté cestě se svým doprovodem i mistr Jan Hus na své poslední životní cestě do Kostnice. Projel Tachovem a přenocoval v Bärnau.

O využití Zlaté cesty se píše v kronice Franze Schustera v souvislosti se čtvrtou křižáckou výpravou proti husitům v roce 1427: Dne 13.července vytáhl první oddíl křižáckého vojska „přes les“ a přes Tachov proti pohusitštěnému Stříbru. 3.srpna však došlo k žalostnému úprku křižáků od Stříbra směrem k Tachovu. Prchali jak rytíři, tak i lehké oddíly pěšáků. Přes hranici od Bärnau pořád ještě postupovala nová křižácká vojska směrem proti Čechám. Papežský kardinálský legát a kurfiřt von Brandenburg v té době meškali v Tachově. Statečný rytíř Kamrovec přesvědčil přítomná knížata, aby zastavila křižácký ústup a pod vedením kardinála se rozhodla vytáhnout nazítří proti husitům. Když však přešla noc, bylo s úlekem vidět, že největší část křižáckého vojska uprchla mezitím k hranici. Ihned nastal všeobecný úprk všech ostatních křižáků. Právě tohoto 4.srpna, o pondělku, vytáhli husité zrána ze svého ležení kolem Stříbra a s rychlými jezdci vpředu udeřili proti Tachovu. Kolem poledne dostihli v lese rozprášené útvary křižáckého vojska, kupředu pronikal křik úděsu a poháněl prchající k bezhlavému spěchu.V německých pramenech je počet zabitých Němců kolem Tachova udáván (se zřejmým přeháněním) na 100.000, české prameny o tom pomlčují. Husité se po zahnání křižáků vrhli na Tachov a po několika dnech jej dobyli a vyplenili. Při obraně města padl i udatný rytíř Kamrovec, jeden z mála známých hrdinů Tachova. Při lesní těžbě v prostoru hájovny „Obora“ se na bočních stranách hlubokých úvozů objevilo množství starých podkov. Nabízí se domněnka, že se v těchto místech odehrála nějaká neznámá bitva. Je možné, že to bylo v roce 1427, kdy křižáci utíkali od Tachova a srazili se se zadním vojem křižáckého vojska, který stále ještě přicházel po cestě od Bärnau. Úvozy se tak mohly ucpat z obou stran. V ucpaných úvozech měli husité křižáky pěkně „napěchované“ a mohli je snadno dobíjet a kořistit.

Druhá domněnka je spojená s pátým křižáckým tažením. Když postupovala křižácká vojska od Bärnau na Tachov, husité je mohli v úvozech napadnout a zpomalit jejich postup. Tím získali čas na opravu tachovských hradeb a připravili se na obléhání. Zároveň strach, který křižákům nahnali, mohl být příčinou, proč křižáci Tachov nenapadli a od husitů jej neosvobodili. Zda některá z domněnek je pravdivá, se už pravděpodobně nedovíme.

O páté křižácké výpravě Anton Blobner ve své kronice píše: Dne 1. srpna 1431 překročili křižáci pod osobním velením kardinála Juliána Cesariniho hranice u Tachova s úmyslem dobýt útokem toto město, stále ještě husity obsazené. Uvedené vojsko čítalo 40.000 jezdců, 90.000 mužů pěšího lidu a 9.000 vozů. Bez váhání uskutečněný útok by se musel setkat s úspěchem. Samotní hlavní vůdci oddílů však prohlašovali, že vojsko je namáhavými pochody velmi unaveno a že potřebuje klid. Proto musel být útok odložen na příští den. Jenom s odporem svolil kardinál k odkladu a měl pravdu, neboť zatímco křižáci po okolí rozbíjeli své tábory, opravili husité poškozené hradby města, takže příštího rána nebylo možno na uskutečnění náhlého přepadení ani pomyslet. Po týdnu táboření u Tachova se křižácké vojsko 8. srpna zvedlo a zničilo městečko Brod u Plané. 12. srpna odtáhli k Domažlicím, kde dopadli stejně jako před čtyřmi lety u Tachova.“ Počty křižáků jsou určitě nadsazené, ale pokud jsou údaje pravdivé jen z 20%, i tak to musela být obrovská armáda, která procházela územím po dobu několika dnů.

Ještě jedna hypotéza:

Objevuje se ve staré kronice, kterou psal mnich Fredegar v burgundském klášteře kolem roku 660. Franský král Dagobert si chtěl podmanit Sámovu říši. Poslal proti Sámovi tři vojenské výpravy. Dvě výpravy, které postupovaly z jihu, byly úspěšné, ale třetí – největší - postupovala ze západu, a tu Sámo porazil. Kronikář Fredegar doslova napsal: Austrsijci oblehnou pevnost Wogastisburg, kde zůstal největší oddíl statečných Vinidů (Slovanů) a po tři dny s nimi bojují. Je tu mečem pobit velký počet z Dagobertova vojska a potom davše se na útěk, zanechají tam všechny stany i věci,které s sebou měli a navrátí se do svých sídel. O tom, kde ležel „Wogastisburg“, se v kronice nepíše a badatelé jej hledají po celé střední Evropě už po dvě staletí, leč bezúspěšně. Kriteria, podle kterých jej hledají, se také hodí právě tak i na Tachovsko. Dagobertova vojska mohla k přechodu hraničních hor použít předchůdce „Zlaté cesty“ a právě v okolí Tachova jim Sámo mohl zabránit v přístupu do vnitrozemí.


29. října 2009,  z internetových zdrojů - Mgr.Marie Mašková

1-10 of 11