AKTUALITY‎ > ‎

STUDIJNÍ POBYT V ANGLII OČIMA STUDENTA MATURITNÍHO ROČNÍKU

přidáno: 6. 12. 2013 2:41, autor: Dimitrij Tjunikov
Ve dnech 10. až 23. listopadu 2013 jsem se s dalšími jedenácti studenty z Gymnázia a obchodní akademie Stříbro zúčastnil studijního pobytu v Anglii. Tento pobyt byl hrazen z evropské dotace z programu Leonardo da Vinci a jeho úkolem bylo zlepšit naši mluvenou angličtinu v pracovním prostředí a komunikací se zákazníky.

Vše začalo v nedělní ráno 10. listopadu, kdy jsme se sešli před školou a čekala nás první etapa cesty – odvoz na letiště Václava Havla. Během jízdy jsme s ostatními probírali let do Anglie i naše představy ohledně náplně naší práce. Někteří, stejně jako já, měli obavy, jak se domluví, co budou dělat a u koho budou bydlet. Na letišti nebylo poznat, že se jedná o mezinárodní letiště, byl tu klid a nikdo nikam nepospíchal. Stihli jsme posvačit, popovídat si a hlavně říci si, jak budeme postupovat k letadlu a jaké nás čekají formality. Pro mě, který letěl poprvé, to byly užitečné informace. Procházení přes bezpečnostní rám se obešel bez konfliktů, jen jsem si musel sundat boty. Po nastoupení do letadla, které mi připadalo malé, nás čekal start, na který jsem se těšil ze všeho nejvíce. Vzlet u mne provázel podivný pocit kolem žaludku a zalehlé uši, let samotný byl už klidný, někdy až uspávající. Nejsilnějším zážitkem byl pro mne přece jen výhled na modré nebe kolem nás a bílé pole mraků pod námi.

Přistání bylo měkké, londýnské letiště Heathrow rozlehlé a pro cestovatelského „nováčka“ nepřehledné. Naštěstí jsem na nic nebyl sám, takže jsme si bez problémů vyzvedli svá zavazadla a čekali na odvoz. Ten nás dopravil z letiště do londýnské čtvrti Harrow k budově ADC College, kde si nás vyzvedli rodiny, ve kterých jsme měli trávit nejbližší dny. Bydlel jsem se spolužákem a kamarádem Martinem Špetou u rodiny Parkerových. Paní Zelda nás ještě večer vybavila tzv. Oyster kartami, které se používají v londýnské městské dopravě místo placení u řidiče. Stačí se prokázat kartou a čtecí zařízení vám automaticky odebere jízdné z karty. V pondělí ráno jsme museli jít pouze do obchodu karty nabít, a už to byla další cenná zkušenost z pobytu v cizí zemi.

Jízdy do zaměstnání byly samy o sobě velkým dobrodružstvím, protože autobusy jsou ráno naplněné, některé dny dokonce tak přeplněné, že v tom případě ani nezastavují na zastávkách či mají velké zpoždění. Pravým opakem pak bylo místo naší práce. S Martinem jsme se ocitli v Oxfamu, což je charitativní společnost, která ve svých obchodech prodává jednak vlastní produkty, jednak věci, které lidé přinášejí ve snaze pomoci jiným. Tyto věci se přebírají a určuje se, které jdou do prodeje a které budou zaslány na místa katastrof a místa, kde je třeba pomoci. Většinu pracovní doby jsme strávili za pokladnou, ale Martin stihl i žehlit, já třídit a oceňovat a společně přerovnávat oblečení v obchodě. Po dvou dnech jsme už sami odemykali obchod, počítali pokladnu a celkově připravovali obchod k otevření. Na chodu obchodu se podílí Anna Prag jako manažerka a pak vysoký počet dobrovolníků, kteří se střídají nejen během dne, ale i během týdne. Někdy nám čas ubíhal pomalu, zažili jsme zde ale i spoustu legrace.

Náš pobyt nebyla naštěstí jen práce, podívali jsme se i do centra Londýna, prohlédli si památky a známá místa. V případě Buckinghamského paláce mě překvapilo, že je ve skutečnosti menší, než jak působí na pohlednicích a obrázcích. Atmosféru Londýna dotvářejí i přítomní pouliční umělci, ale nejvíce mě „dostalo“ potkání s Darth Vaderem (pochopí pouze sklaní fanoušci Star Wars). O víkendu jsme zvládli i nákupy v Bílé lilii a Primewarku.

Každý z naší početné skupiny studentů pobýval v jiné rodině, zastával odlišnou pracovní pozici (např. v cestovní kanceláři, ve firmě zabývající se průzkumem veřejného mínění či na studijním oddělení vyšší odborné školy), poslední den v práci jsme ale prožívali všichni stejně – loučili jsme se trochu se smutkem, trochu s radostí, že se vracíme domů. „Našim“ rodinám jsme slíbili, že zůstaneme v písemném kontaktu. Loučení v práci vystřídalo balení, poslední nákupy suvenýrů, letiště a šťastný návrat. A vzpomínky, zážitky a zkušenosti, které nám nikdo nevezme.

Vilém Mazanec, student OA4

OA - Stáž Anglie 2013